Čínský venkov
Budete-li k tomu mít v Číně příležitost, rozhodně si nenechejte ujít návštěvu venkovského statku. Na vlastní oči zde uvidíte, jak dnes skutečně žije 65 % čínského obyvatelstva. I když jsou tato místa zvláštní, nemají většinou příliš společného s naší představou drsné „kasárenské“ existence. Malé čínské vesnice tvoří shluky přízemních domků, někde cihlových a omítnutých, v chudších částech země hliněných se slaměnými střechami.
"Druhá revoluce"
Po smrti Maa Ce-tunga v roce 1976 se na venkově začal opět pozvolna uvolňovat prostor pro soukromou iniciativu a růst zisku. Zemědělci měli povoleno věnovat se svým soukromým polím, později k tomu byli přímo pobízeni. Navíc mohli prodávat nadbytky ze své produkce a ponechat si zisk. To je přirozeně motivovalo k vyšší aktivitě jak pracovní, tak i obchodní. Nová zemědělská politika brzy přinesla své ovoce: na trzích byl stále velký výběr zboží a životní standard venkova zřetelně vzrostl.
Úspěch na vesnici podnítil úřady, aby podobný systém aplikovaly také ve městech. Navzdory obavám starých komunistických „partajníků” Peking tvrdě volal po decentralizaci ekonomiky. Ředitelé továren se měli přizpůsobit tlaku trhu, i když k tomu často nepoužívali nejlepších metod. V té době směli soukromí podnikatelé otevřít vlastní restaurace, obchody a provozovat další služby. Neoficiálně bylo zpochybněno učení Marxe a Lenina: Čínský deníku People’s Daily připustil, že původní komunistická teorie zdaleka neřeší všechny problémy společenského vývoje moderní doby.
Život na venkově
Mnoho úspěšných statkářů se se více než na zemědělství zaměřuje na příbuzné průmyslové obory. Hancunhe, jedna z jedenácti komun poblíž Pekingu, tento trend přímo dokládá. V roce 1978 založila tato chudá vesnice stavební společnost tvořenou místními zedníky. Ty poslala stavět domy a kanceláře pro pekingskou střední vrstvu, která byla na vzestupu.
Do poloviny devadesátých let měla vesnice 6000 zaměstnanců, kteří pracovali ve stavebnictví, a příjem společnosti překročil částku 7 milionů amerických dolarů ročně. Pro zemědělskou produkci se vesnice rozhodla zakoupit skleníky z Kalifornie za 2 miliony dolarů. Pěstuje v nich biozeleninu, která jde na odbyt ve všech lepších restauracích v Pekingu. Obyvatelé těchto vesnic jsou stále zemědělci a obdělávají půdu; jejich vesnice už mají však nové domy, dlážděné ulice a vše, co dává místu vzhled moderního předměstí.
Mechanizace Čínského venkova
Život na čínském venkově bývá často tvrdý, práce namáhavá a jednotvárná; díky rychle postupující moderní mechanizaci se však postavení zdejších obyvatel stále zřetelněji mění k lepšímu. Byrokratické tlaky z éry dogmatického maoismu se uvolnily a lidé dostali prostor k soukromému podnikání. Zemědělci si mohou dnes vydělat poměrně slušné peníze prodejem přebytků či zboží z přidružené výroby. Finance pak často dále investují do svého dalšího profesního růstu nebo je využívají pro vlastní potřebu. Oficiální politika vlastně nadšeně přeje rolníkům, kteří zbohatli jako první – obyvatelé venkova totiž prosperují, zatímco ve městech mohou někteří jen tiše závidět.
