Kam se vydat?
Minigalerie
Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie
PředchozíPředchozí
DalšíDalší

Další články

Tchaj-wan: Malá Čína s unikátním bambusovým mrakodrapem ESO Travel na Novinky.cz
Tchaj-pej 101 – to je označení budovy, která byla od svého dokončení v roce 2004 do ledna 2010 nejvyšší budovou planety...
Největší stavby světa: Město ve věži, šejkův palác a továrna na Boeingy ESO Travel na Novinky.cz
Současným rekordmanem je pekingský letištní Terminál 3 postavený kvůli letním olympijským hrám...
Super výlet vlakem: Z Pekingu do Tibetu nejvýše položenou železnicí světa ESO Travel na Novinky.cz
Vysoko na tibetské náhorní plošině se vine nejvýše položená železnice světa. Cesta po ní se blíží cestování časem...

Zájezdy Čína

Malý okruh Čínou Malý okruh Čínou 32 990,- 04. 04. - 12. 04.
Krásy jižní Číny Krásy jižní Číny 89 990,- 08. 04. - 21. 04.
Plavby čínským vnitrozemím Plavby čínským vnitrozemím 72 990,- 15. 04. - 27. 04.
Čína - Tibet - Nepál - Indie Čína - Tibet - Nepál - Indie 119 990,- 21. 04. - 06. 05.
Čína - Perly říše středu Čína - Perly říše středu 49 990,- 03. 04. - 14. 04.
Velký okruh Čínou Velký okruh Čínou 77 990,- 05. 04. - 19. 04.
Čína - Perly říše středu Čína - Perly říše středu 49 990,- 17. 04. - 28. 04.
Vlakem na střechu světa Vlakem na střechu světa 82 990,- 23. 04. - 07. 05.

Šanghaj

Šanghaj je zcela neopakovatelná – větší, rušnější, vitálnější a zámožnější než všechna ostatní města Číny. K nebi se zde tyčí výškové budovy evropského stylu a výlohy obchodů i stánky s občerstvením přitahují každého čímsi zvláštním. V devadesátých letech Šanghaj zažila největší rozmach; díky mnoha přestavbám se rozvíjela rychleji než jiná velkoměsta. Ve městě se dokonce používalo tolik jeřábů, že jich jinde v Asii byl nedostatek. V Šanghaji dnes stojí na 3100 výškových budov a tempo další výstavby se zpomaluje jen pozvolna.



šanghaj

Před druhou světovou válkou a lidovou revolucí, které její tvář citelně změnily, Šanghaji vládli především zahraniční hledači štěstí, kariéristé a všehoschopní zločinci. Pojem Šanghaj si tak dodnes podvědomě ztotožňujeme s opiovými doupaty a zločinem všeho druhu. V současnosti je možné říci, že si město uchovalo svůj dřívější půvab, stinné stránky se ovšem podstatně změnily k lepšímu.

Šanghaj má téměř 17 milionů obyvatel, a tak je jedním z nejlidnatějším, ale i nejrozlehlejších měst na světě. Její rozloha cca 6000 km2 zhruba pětkrát převyšuje plochu Los Angeles. Spolu s Pekingem a Tiencinem má Šanghaj statut samosprávného města. Město není jen rozlehlé, ale život v něm také nákladný – podle posledních průzkumů je Šanghaj šestým nejdražším městěm na světě, takže dokonce předčila Londýn, Ženevu či New York.

nankingská ulice v šanghaji

Obyvatelé tohoto města by asi nejlépe ze všech Číňanů zapadli i v jiných světových metropolích. Mluví mnoha dialekty, kterým nikdo jiný nerozumí, jejich kuchyně je jiná a své město považují za mnohem lepší než obyvatele Pekingu (velmi rychle prý také dohánějí Hongkong). Šanghaj má vysokou životní úroveň, je zde živý noční život a kosmopolitní ovzduší – Peking může srovnání se Šanghají prohrávat.

Současná pozice Šanghaje jako centra průmyslu i obchodu má tradici už v koloniálních dobách z počátku 19. a 20. století. Na své návštěvníky působí Šanghaj jako obchodní, přesná metropole, která je však zároveň velmi pestrá díky nostalgii, kterou ve svých návštěvnících vyvolává.

Historie Šanghaje

Ještě před 1000 lety byla Šanghaj pouhou rybářskou osadou na podmáčených pozemcích při ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře. Teprve ve 13. století získala městská práva, dále však byla spíše opomíjená, a to jak v Číně, tak v okol ních zemích. Šanghaje si však všimli japonští piráti, které lákal zámořský obchod, který v tomto městě probíhal. Po mnoha útocích v 16. století vznikla v Šanghaji ochranná zeď, která obklopovala staré město až do roku 1912.

S nárůstem obchodního ruchu uvni tř země se v 17. a 18. století posílila role města jakožto námořního přístavu a překladiště zboží. Čínské úřady se sice ještě dlouho bránily kontaktům s cizinou, nakonec však musely uznat svou porážku – to když k pobřeží „Říše středu” připluly britské válečné lodě s dobře nabitými kanony. Po první opiové válce v roce 1842 se Šanghaj stala jedním z pěti čínských přístavů, ve kterých se mohli usazovat cizinci a mohli zde obchodovat. Téměř okamžitě sem začali proudit Evropané, Američané i lidé, kteří prchali před tchajpchingským povstáním. V deltě „Jang-c’” tak začalo vznikat nové centrum obchodu. Zahraniční koncerny zabraly velkou část míst, která dnes tvoří centrální Šanghaj, tedy kromě staré části města obehnané zdí. Šanghaj se brzy začala proměňovat, stávala se městem s nejlepší kulturou, nejhonosnějšími tanečními sály, nejrůznějšími obchody a nejvyššími budovami. Běžní občané však z blahobytu mocných příliš mnoho neměli. Hořkost nad nerovnými právy a korupcí vyvolaly revoluční posun – ostatně v Šanghaji byla založena Čínská komunistická strana.

V letech 1937 až 1945 byla Šanghaj obsazena Japonci; většina cizinců tehdy buď urychleně odešla nebo se ocitla v internačních táborech. Po skončení války se moci chopil Kuomintang, ale již roku 1949 zemi ovládli komunisté. Nová městská správa Šanghaj vyčistila od organizovaného zločinu a dalších špatností, znárodnila stávající továrny a postavila nové. Objektivní úspěchy socialistického hospodářství, které byly dány trvajícími možnostmi rychlého hospodářského rozvoje, přerušila v roce 1965 nechvalně známá kulturní revoluce. Tento zhoubný proces, který zasáhl všechny oblasti společenského života, začal také v Šanghaji, politické tvrzi vlivné Maovy manželky a bývalé herečky Ťiang-Čching. Navzdory nadšení Rudých gard, které ničily vše, co nebylo označovno za socialisticky realistické, mnoho budov pocházejících z koloniálního období naštěstí však přečkalo. Po Maově smrti a likvidaci tzv. Gangu čtyř se v celé Číně, a tedy samozřejmě i v Šanghaji, podařilo nejen obnovit normální umělecký a kulturní život, ale i znovu nastartovat stagnující ekonomiku.