Mingské hrobky
Shisan Ling
Po cestě z Pekingu k Velké čínské zdi leží klidné údolí, které si jako místo svého posledního odpočinku vybrali císaři dynastie Ming. Jako první se tu roku 1407 nechal pochovat císař Jung-le, který prohlásil, že jde o „krásný kout země s ideálním souladem větru a vody” (podle zásad geomantie). Oblíbenost těchto míst dokládá i to, že kromě tří zde byli pohřbeni všichni další vládci mingské dynastie.
Posvátná cesta ke třinácti mingským hrobkám (Š’-san Ling; Shisan Ling; otevřeno denně 8.00–17.30; vstupné) začíná u velké mramorové brány, která je stará přes 400 let. Za ní stojí hlavní brána se třemi oblouky; prostřední se používal pouze jednou za každé vlády, ve chvíli, kdy jím procházel pohřební průvod s císařovými ostatky, které byly uloženy do jeho hrobky. Za branou pokračuje Posvátná cesta (Šen-tao; Shendao), kterou lemují sochy třiceti šesti kamenných strážců – tucet vojenských a civilních hodnostářů a tucet zvířat v párech, skutečných i mytických, třeba lvi, velbloudi, sloni, jednorožci nebo nejrůznější přízraky.
Changling
Největší a nejstarší hrobka patří císaři Jung-lemu, jmenuje se Čchang-ling (Changling), Nádherná, což je v tomto případě opravdu výstižné. Její Síň vznešené milosti (Ling-en-tien) je největší dochovanou dřevěnou stavbou v Pekingu a okolí. Všech dvaatřicet pozlacených pilířů, které nesou ozdobný kazetový strop, bylo zhotoveno opracováním kmenů obrovských stromů z jihozápadu země – trvalo více než pět let, než sem byly vůbec všechny dopraveny. Samotná hrobka však nebyla dosud odkryta, a tak císař a císařovna stále nerušeně odpočívají ve svém klidu.
Po 91 schodech se sestupuje do Ting-lingu (Dingling), hrobky císaře Wan-liho, který v Číně vládl téměř padesát let, od roku 1573 do roku 1620. Stavba tohoto jedinečného podzemního paláce trvala bezmála šest let a pracovalo na ní zhruba třicet tisíc dělníků. Jde o jedinou místní hrobku, která byla odkryta. Většina insignií a uměleckých předmětů, které zde můžete vidět – například krásné sarkofágy z červeného santalového dřeva – jsou kopie originálů, které byly odkryty při archeologickém průzkumu v padesátých letech 20. století.
