Čínské písmo
Ve 20. století jsme se nejčastěji setkávali s Wade-Gilesovou transkripcí, která se nejvíce používala k přepisu v anglofonních zemích. To se dělo až do do by, kdy se jako oficiální standardní nástroj k přepisu začal používat pinyin (pchin-jin, doslova „fonetický zvuk“) – ten se využívá i uvnitř Lidové republiky. (Na druhé straně, v Tchaj-wanu stále používají Wade-Gilesovu transkripci.)
Cestovatelé v Asii se mohou setkat s oběma formami transkripce, což je vskutku velice matoucí. Hlavní město se psalo Peking a nyní v pinyinu je to Beijing. Zakladatel komunistické strany se psal Mao Tse-tung (v češtině Mao Ce-tung), nyní je to Mao Zedong. Bohyně milosti se v Tchaj-wanu stále píše jako Kuan, ale v Číně je to v pinyinu Guanyin.
Jediná transkripce pinyinu, která není úplně zřejmá, je výslovnost qi, které se vyslovuje jako či, a xi, které se vyslovuje jako ši. Takže dynastie Ch’in je nyní Qin a starobylé hlavní město Sian je nyní Xi’an.
