Čínská města
Velkoměsta v Číně nezadržitelně expandují a doslova praskají ve švech. Se svými 17 miliony obyvatel by Šanghaj mohla dost dobře být největším městem světa. Peking má kolem 12 milionů obyvatel a skoro stejný počet mají i další města – Chongqing, Tianjin, Chengdu nebo Harbin.
Čínští obyvatelé
Od konce 2. světové války se počet obyvatel zdvojnásobil na více než 1,3 miliardy lidí. Čína je nejlidnatější zemí světa – žije zde více než jedna pětina světové populace. K Číně patří na 56 etnických skupin, nejpočetnější jsou příslušníci větve Chan. Obyvatelé vyznávají buddhismus, taoismus, konfucianismus, islám a velmi malá skupinka obyvatel také křesťanství.
Většina Číňanů žije na východě a jihu země, kde může mít i průměrné provinční město statisíce obyvatel. Rychlému nárůstu populace, v podstatě populační explozi, se čínská vláda již delší dobu snaží bránit různými opatřeními, zvláště regulací porodnosti, antikoncepční osvětou, ale i určitým omezováním vnitrostátní migrace a svobodné volby bydliště. Úřady se snaží zachovat současný poměr obyvatel žijících ve městě a na venkově tak, že drží velkou většinu na venkově (asi 65 procent). Navzdory tomu však miliony chudých venkovanů pracujících v zemědělství trvale proudí za lepšími pracovními příležitostmi do měst.
Život v Číně
Většina obyvatel takových velkoměst se vydává denně na kole do práce, což může zabrat hodinu i dvě. Od přelomu století se ovšem neustále zvyšuje počet aut, která jsou pro cyklisty čím dál nebezepčnější. Samozřejmě se zvětšuje i problém znečištění ovzduší násobený škodlivými zplodinami těžkých náklaďáků a autobusů.
Není tedy divu, že dlouhá cesta do továrny představuje jednu z velkých nevýhod současného života v čínském velkém městě. Byty jsou převážně malé a často i temné, bez problémů se neobejdou ani nákupy, které zaberou mnoho času. Přes to všechno je život tady celkově lehčí než na venkově, mimo jiné i díky kvalitnější lékařské péči a možnosti školního vzdělání. Mnozí vesničané proto velmi touží po městském životě a chtěli by se sem přestěhovat. To však mohou udělat až v případě, že mají zajištěno pracovní místo.
Průměrná měsíční mzda v Číně je zhruba 1000 jüanů – tedy asi tolik, co zaplatíte za nijak zvlášť mimořádné jídlo pro čtyři osoby v některém z lepších turistických hotelů pro západní klientelu v Pekingu. Pokud by se snad někomu takový plat zdál příliš nízký, je třeba dodat, že životní náklady v Číně jsou oproti Západu mizivě nízké. Například za nájem platí Číňané na venkově v průměru jen asi 100 jüanů měsíčně a také všechny základní potraviny jsou velmi levné. Ve velkých městech navíc houfně přibývá lidí, kteří mají vysoký plat, a tak si mohou dovolit takový luxus jako je auto, dům a jiné vymoženosti současného moderního života.
Platy v Číně
Ještě relativně nedávno v Číně platil „jeden velký společný hrnec s rýží” – při odměňování se vůbec nehledělo na skutečný pracovní výkon člověka. Stovky milionů rolníků společně sdílelo svou chudobu. Maovi následovníci však nakonec tento poněkud zkostnatělý systém změnili. Osobní iniciativa a pracovní úsilí, píle a dobré nápady začaly být stále častěji odměňovány „staromódně“ – penězi.
