Klášter Šaolin: zábava na prvním a tradice až na druhém místě

Přidáno: 03.12.2016 | Autor: Petra Malá

Bohužel se stává, že z míst, která by měla být vedena v posvátné úctě místních i turistů, se stanou místa sloužící jen a pouze k výdělku. Taková záležitost se nevyhnula ani Číně. Klášter Šaolin slouží jako dějiště televizních show a vystoupení.

Z duchovní památky se snadno a rychle stal i klášter Šaolin komercionalizovaným místem, a to především za vlády komunistů. Dospělo to až do bodu, kdy se z klášteru vytratilo duchovno a je z něj spíše kasička. Kromě toho je velmi kritizován také opat Š‘ Jung-sin, jenž chrám vede, za svůj styl života – má například terénní vůz a vlastní značku nudlí.

Kde je Šaolin a co ho proslavilo

Klášter Šaolin je buddhistický chrám stojící na úpatí posvátné hory Sung-šan nedaleko města Čeng-čou v čínské provincii Che-nan. Stojí zde už od 5. století a mniši, kteří v tomto chrámu žili, se proslavili hlavně svým studiem bojových umění a vytvořením sofistikované šaolinské školy kung-fu. Vybraní mniši, kteří v chrámu žijí dnes, jezdí po světě a své umění představují širokému publiku.

Název chrámu překládáme jako „chrám v lesích hory Šao-ši“, pracujeme s pojmem šao (les) a speciálními znaky, které dávají dohromady právě zmíněný název. Někteří Číňané překládají název kláštera jako „mladý les“.

V roce 464 n. l. zde začal pobývat první opat, jenž sem přišel z Indie, aby šířil buddhistické učení. Klášter byl ještě před tím postaven císařem Siao Wenem. Právě tento císař daroval území mnichům, kteří na jeho rozkaz přeložili buddhistické texty do čínštiny.

Chrám neměl úplně jednoduchý osud – několikrát byl pobourán, třeba z politických důvodů v 17. století, a znovu dáván dohromady. Aby se mniši dokázali bránit útokům proti nim vedeným, začali se věnovat bojovému umění, o němž už byla řeč.

Přečtěte si také: Dům Tančící vody - proto má být Macao ve vašem hledáčku! 

Chrám byl také nešťastným svědkem tzv. Čínské kulturní revoluce, kdy na něj zaútočily Rudé gardy, jejich příslušníci mnichy odvlekli a nechali je na ulicích zesměšňovat. Chrám byl posléze zbaven buddhistických symbolů a materiálů. Mniši, kteří přežili, se však aktivně zasloužili o jeho obnovu.

Je proto škoda, že se z něj postupem času stala tak silná turistická atrakce, až se z něj takřka vytratilo duchovno…