Kam se vydat?
Minigalerie
Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie Galerie

Další články

Tchaj-wan: Malá Čína s unikátním bambusovým mrakodrapem ESO travel na Novinky.cz
Tchaj-pej 101 – to je označení budovy, která byla od svého dokončení v roce 2004 do ledna 2010 nejvyšší budovou planety...
Největší stavby světa: Město ve věži, šejkův palác a továrna na Boeingy ESO travel na Novinky.cz
Současným rekordmanem je pekingský letištní Terminál 3 postavený kvůli letním olympijským hrám...
Super výlet vlakem: Z Pekingu do Tibetu nejvýše položenou železnicí světa ESO travel na Novinky.cz
Vysoko na tibetské náhorní plošině se vine nejvýše položená železnice světa. Cesta po ní se blíží cestování časem...

Současná Čína

Dříve než bylo možné přikročit k realizaci velkých plánů, museli noví vládci Číny v zemi uskutečnit základní společenské změny a uvést do chodu hospodářství rozvrácené válkami. První revoluční novinkou byla agrární reforma, následovaná sjednocením státní správy v duchu vůdčí politické linie komunistické strany.

Sotva však byly základy nového společenského řádu položeny, zapojila se Čína do korejské války a vyslala své „dobrovolníky“ do boje proti silám OSN vedeným Američany. Čínsko-americké vztahy byly zmrazeny, naopak svazek Pekingu s Moskvou soudružsky vzkvétal. Sovětský svaz, vůdčí stát světového socialistického tábora, poskytoval Číně všestrannou technickou i finanční pomoc, díky níž zde vzniklo mnoho nových průmyslových podniků a zařízení podle sovětského vzoru. Po vzoru So větského svazu se začalo kolektivizovat zemědělství a do popředí se stále více dostával těžký průmysl.

V roce 1959 vyhlásil Mao Ce-tung politiku tzv. Velkého skoku, který měl znamenat rychlý nárůst národního hospodářství. Tento plán ovšem znamenal pouze nárůst neklidu a chaosu v zemi, aniž by bylo dosaženo nějakých přesvědčivých úspěchů. Plánovaný skok vpřed se tak změnil spíše v cestu zpět. Ve stejné době se prudce zhoršily dříve vřelé vztahy se Sovětským svazem. Čína následně přerušila styky s okolními státy a začala s testy vlastní jaderné zbraně.

V období let 1966 až 1976 Čínou otřásla velká proletářská kulturní revoluce. Cílem této zvrácené politické kampaně bylo upevnit kult maoismu a zfanatizováním obyvatelstva zajistit prakticky neomezenou moc vojensko-byrokratických řídicích struktur. Mao viděl jako nejoddanější následovníky svých myšlenek studenty, proto je vyzýval, aby se neobáli obrátit i proti svým učitelům. Nejchaotičtější období trvalo od května 1966 do konce roku 1967. Studenti zakládali po celé zemi jednotky Rudých gard. Svou kampaň podporovali Maovým sloganem „Je správné se vzbouřit“ – s tímto mottem na rtech se snažili zničit zbytky staré společnosti. Fanaticky se oháněli Maovou Malou rudou knížkou plnou citátů, pod jejím vlivem devastovali chrámy a historická sídla, vnikali do domů, kde ničili knihy a stará umělecká díla. Tato doba znamenala konec četných uměleckých děl z tisícileté čínské historie. Zároveň bylo obžalováno mnoho předních představitelů strany a dalších „kontrarevolucionářů“, kteří byli hromadně odsouzeni.

K mnoha změnách došlo v sedmdesátých letech. V roce 1971 byla Čína přijata za řádného člena Organizace spojených národů. V roce 1972 zemi navštívil americký prezident Richard Nixon a vztahy mezi oběma velmocemi se začaly normalizovat. Na počátku roku 1976 zemřel všeobecně uz návaný předseda čínské vlády Čou En-laj a osm měsíců nato, v září, také sám předák komunistické strany, Mao Ce-tung.

Republika po Mao Ce-tungovi

předseda Mao

Vdova po Maovi, bývalá filmová herečka Ťiang Čching, a její nejbližší společníci z tzv. „Gangu čtyř” byli zatčeni, postaveni před soud a vsazeni do vězení. I když byli obžalováni z četných zločinů, měli sloužit především jako obětní beránci obvinění ze zmatků kulturní revoluce. Tisíce Číňanů, kteří během šedesátých a sedmdesátých let nespravedlivě trpěli, byli nyní rehabilitováni. Mimo jiné byl mezi nimi i vlivný pragmatický politik Teng Siao-pching. Ten se stal v roce 1978 čínským vůdcem a zahájil tzv. druhou revoluci. Pro urychlení rozvoje země zavedl „Čtyři cíle modernizace“ – v zemědělství, průmyslu, národní obraně a vědě a technologii – a kladl na ně velký důraz. Zatímco Mao považoval za klíč k růstu Číny politiku, Teng Siao-pching vkládal své naděje do ekonomických výhod.

Vztahy se Spojenými státy se normalizovaly v roce 1979. Tehdy Teng Siao-pching odcestoval do USA a setkal se s tehdejším prezidentem Jimmym Carterem, členy Kongresu a zástupci obchodní sféry. Teng prosazoval politiku otevření se světu, věděl totiž, že jeho země potřebuje nové technologie a kapitál, který je třeba někde získat. Kvůli modernizaci zemědělství rozpustil Teng po mnoha letech fungování Maovy komuny, které byly velmi prodělečné. Farmáři nyní mohli prodávat přebytky zeleniny, ovoce, ryb či drůbeže na tržištích – výdělek si pak mohli ponechat. Tyto kroky znamenaly v osmdesátých letech více než zdvojnásobení zemědělské produkce venkova. Teng zahájil i reformy čínského průmyslu, zasazoval se o obnovu zastaralých technologií a modernizaci řídicích systémů, zaváděl cenové reformy, prosazoval zahraniční obchod a investice, vylepšení bankovního systému a podporu drobného podnikání. Později také zavedl burzu cenných papírů.

Současná Čína

V dubnu roku 1989 proběhly na náměstí Tchien-an-men (náměstí Nebeského klidu) rozsáhlé demonstrace, na kterých studenti a děl níci vyjadřovali svůj nesouhlas s vládní politikou po smrti reformátora Chu Jao-panga, kritizovali rozbujelou korupci a požadovali demokratické reformy. Demonstrace, kterých se zúčastnil až milion lidí, přitáhly pozornost světových médií. Kvůli síle protestů bylo vyhlášeno stanné právo. V noci 3. června a v časných hodinách 4. června obsadily náměstí armádní jednotky. K potyčkám a krveprolití došlo především na samotném náměstí, mnohé zdroje ovšem hovoří až o třech stovkách mrtvých v přilehlých ulicích. Tento incident vyvolal na světové politické scéně, zároveň však ukázal, že čínská vláda je ochotna tvrdě zasahovat vůči jakékoliv formě protestů proti své politice.

I přes potlačení demokratizačního hnutí v zemi věděla čínská vláda, že udržení moci v rukou komunistické strany záleží jak na pevném vedení, tak na postupujícím úspěchu začínající ekonomické reformy. Devadesátá léta se nesla ve znamení velkého ekonomického růstu a znamenala také jisté napětí mezi Čínou a ostatními národy. To bylo zapříčiněno snahou Tengova nástupce Ťiang Ce-mina získat Číně nové postavení v mezinárodním společenství.

V roce 1997 dostala Čína zpět Hongkong a o dva roky později Macao. Pozornost Pekingu se pak obrátila k Tchaj-wanu, v jehož připojení Čína také doufala, a slibovala „jednu zemi, dva systémy“. Tchaj-wan do dneška znovusjednocení odmítá, zároveń je ovšem opatrný v otázkách vyhlášení vlastní nezávislosti. Ještě napjatější jsou vztahy mezi oběma subjekty po volbách v roce 2000, kdy byl prezidentem zvolen Chen Shui-bian, který je pro nezávilost Tchaj-wanu. K jeho znovuzvolení došlo v roce 2004.

Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou se zlepšily po 11. září 2001, k vývoji vzájemných vztahů je ovšem potřeba přičíst i další faktory: Americkou podporu Tchaj-wanu, kritiku úrovně lidských práv v Číně ze strany Spojených států, bombový útok na čínskou ambasádu v Bělehradě v roce 1999, srážku amerického špionážního letounu a čínského bombardéru poblíž čínského pobřeží v roce 2001. V roce 2001 se Čína připojila ke Světové obchodní organizaci. V roce 2003 nahradil Chu Ťin-tchao ve funkci prezidenta Ťiang Ce-mina aWan Ťia-pao se stal premiérem místo Ču Žung-ťia.

Na přelomu tisíciletí zažívala Čína úžasný ekonomický rozmach. V roce 2004 vzrostl hrubý domácí produkt o 9,5 procent a toto tempo si udržoval i v roce 2005. Ve snaze vyplnit závazky sjednané se Světovou obchodní organizací začala vláda postupně otevírat ekonomiku i pro zahraniční investory, postupně se rozvíjela i burza. Malé obchůdky byly nahrazeny světovými značkami jako Wal-Mart, Carrefour a Ikea. Mnoho lidí ve velkoměstech v oblasti východního a již ního pobřeží zbohatlo, venkov ovšem podobný vývoj nezaznamenal, a tak se postupně zvětšují rozdíly mezi bohatými a chudými. Farmáři bojovali se zkorumpovanými vládními úředníky a ztráceli svou půdu. Mnoho dělníků, kteří pracovali ve státních podnicích, zůstalo bez práce, protože tyto podniky už neprosperovaly. Život se může zdát svobodnější – je možné bavit se v podstatě o čemkoliv, je možné cestovat do zahraničí, sledovat všechny filmy, které byly done dávna zakázané – vláda má však zároveň silnou kontrolu nad médii a internetem, hlídá internetové kavárny a na její popud jsou blokovány některé inernetové stránky.